Patříte mezi uživatele, kteří vlastní nějaký ten komunikátor a rádi si při chůzi, cestě v autě či jiném dopravním prostředku, nebo prostě jen tak rádi pustí nějakou tu muziku? Na trh se nedávno vrhla vlna klasických mobilních telefonů vybavených multimediálním přehrávačem. Proč to nezkusit i s komunikátorem?

Jak na to?

Máte-li komunikátor nebo smartphone s externí paměťovou kartou (drtivá většina), pak jej můžete bez obav používat i jako přehrávač multimediálních souborů. Tento způsob má své výhody a samozřejmě i nevýhody. Pokud zvažujete, že si nějaké písničky do komunikátoru (nebo smartphonu) nahrajete a potřebujete pár tipů, pak je pro vás tento článek tím pravým řešením. A pokud jste jen tak zvědaví, tak vám může přinést několik zajímavých informací. Nejdříve jsem tento text psal jako jednorázové zamyšlení s tipy, triky a zajímavými informacemi. V průběhu jsem ale zjistil, že se jedná o téma více než obsáhlé, takže jsem jej nakonec rozdělil do více částí. Informační hodnota by tím měla narůst, srozumitelnosti to snad vadit nebude.

Výhody a nevýhody

Komunikátor nebo smartphone je, jak už plyne z jeho názvu a zaměření, zařízení chytré, které oproti klasickému telefonu umí spoustu věcí navíc. A můžeme mezi ně počítat i přehrávání multimediálních souborů. A proč říkám multimediálních a nepoužiji rozšířené označení "empétrojka"? Protože komunikátory a smartphony umí i v této oblasti mnohem víc, než jen přehrávat "empétrojky". Mimochodem, obecně rozšířený trend MP3 = muzika je trošku zavádějící. Kompresní algoritmus MPEG1 audio layer III (oficiální technické označení souborů formátu MP3) je pouze jednou z mnoha možností, jak ukládat hudbu pomocí ztrátové komprese a jeho psychoakustický model je dnes přes 17 let starý. Byl vyvinut inženýry ze společností takových zvučných jmen jako Phillips, CCETT, IRT, AT&T-Bell Labs a Fraunhofer Society a jako ISO/IEC standard byl přijat v roce 1991! Dnes existuje spousta formátů pro kompresi zvuku (hudby), které jsou mnohem efektivnější a často i kvalitnější, jenom nejsou tolik rozšířené. Mohl bych se rozepsat o principech psychoakustického modelu, redukci redundance a irelevance, maskování, atd. Ale to už by byla zase jiná písnička. Pojďme zpět ke komunikátorům.

Pokud se máme zaměřit na výhody, které chytré přístroje poskytují ve srovnání se svými jednoúčelovými kolegy, začneme trochu obšírněji. Žijeme v době integrace, takže nosit po kapsách šest krabiček, z nichž "ten umí to a ten zas tohle", už není moderní a ani pohodlné. S chytřejší krabičkou můžete mít telefon, přehrávač, diář, navigaci a bůhví co ještě v jedné kapse bez toho, že by tato měla rozměry lodního vaku a vážila i s náplní osm kilogramů. Takže výhoda číslo jedna - jeden přístroj na všechno. Chytrý telefon je zařízení s otevřeným operačním systémem a můžete si do něj tedy nainstalovat spoustu aplikací. V našem případě programů pro přehrávání multimediálního obsahu. Ve Windows Mobile zařízeních je standardně předinstalován Windows Media Player v mobilní verzi, ale pokud není právě "vašeho srdce šampión", není problém si bez ztráty kytičky nainstalovat něco, co učiní přehrávání "jiným, lepším". Takže druhou výhodou je jakási "modularita", možnost vybrat si přehrávač dle vlastního vkusu či nevkusu. Tímto přístupem nám přístroj dává téměř neomezené možnosti. A v neposlední řadě se musíme zmínit o komunikačních možnostech WM zařízení. Kdy se vám s klasickým přehrávačem stane, že si můžete nějakou zajímavou písničku stáhnout od kamaráda v mléčném baru přes Bluetooth, v horším případě infraport? Ani na Silvestra po pěti pivech.
Tady bych rád připomněl, že sdílení hudebních či jiných děl chráněných autorským zákonem je nelegální, a ti, kteří tak činí, se vystavují možnosti trestního stíhání se všemi možnými důsledky.

Na adresu chytrých telefonů nemůžeme ovšem pět jen chválu. Jejich použití v roli multimediálního přehrávače má i své stinné stránky. Nejdříve musíme uznat, že smartphone je přeci jen poněkud větší stroj, než MP3 přehrávač, takže jít si s ním zaběhat, nemusí být zrovna pohodlné. Další klacík pod nohy nám hodí samotný princip funkce komunikátoru. Pokud jej nepoužíváme, tak jej vypneme, což ovšem v případě přehrávání udělat nemůžeme. Takže musíme řešit zablokování kláves, popř. dotykového displeje, aby se nám v kapse písničky samy neposouvaly. Spousta přístrojů zablokování umožňuje, ale u některých to může být trošku oříšek. Naštěstí si to jsou některé přehrávače schopné ohlídat samy a zámek kláves či displeje mají. Komunikátory jsou navíc uzpůsobeny pro ovládání stylusem, takže pro přeskočení písničky musíme často dotykové pero vytáhnout. Největším problémem ale bývají nestandardní proprietární konektory pro připojení sluchátek. Drtivá většina přenosných sluchátek disponuje konektorem Jack (TRS) 3,5 mm. Komunikátory šťastnějších uživatelů disponují konektorem Jack 2,5 mm, na který se dá ještě relativně jednoduše sehnat redukce. Pokud má ale přístroj nějakou "zvrhlou specialitu", jako třeba "advanced" miniUSB používaný například u některých přístrojů HTC, může být připojení kvalitních sluchátek doslova kokosovým ořechem. Naštěstí výrobci v podobných případech dodávají ke svým přístrojům i sluchátka se zmíněným konektorem, ty ale často nestojí za mnoho a výměna za něco rozumně hrajícího je téměř nemožná. Navíc se kabely od sluchátek rády lámou a když polámete kabel s proprietárním konektorem, nemáte většinou jinou možnost, než si objednat nová originální sluchátka (nebo samozřejmě navštívit nějakého šílence s řezáčkem a mikropájkou, ale to už je trošku jiná historie).

A co příště?

V příštím díle se podíváme na praktické zkušenosti při použití WM komunikátoru/smartphonu jako přehrávače a na spoustu dalších zajímavých možností. A možná si něco řekneme i o jednotlivých aplikacích pro přehrávání.